10 let bez produktů Microsoft

Na podzim tohoto roku tomu bude 10 let, co jsem přestal používat produkty Microsoft – a taky jsem živ a možná víc než kdykoliv dřív.

Windows XP
Windows XP

Psal se rok 2007 a já už asi 2 roky pracoval ve společnosti Natural Medicaments (později Vivantis) na pozici SEO specialisty. Vrcholem operačního systému byl tehdy počin společnosti Microsoft a sice Windows XP, který tehdy po Windows ME a Windows NT patřil k těm zdařilejším (možná i nejzdařilejším) produktů operačního systému pro běžné uživatele a to ať už ve verzí Home ne Professional. XP se zdály stabilní, i když opravdu někdy padaly do takzvané Modré smrti, kdy se systém kousnul a na obrazovce vyběhlo chybové hlášení o spoustě nám běžným uživatelům nesrozumitelných alfanumerických údajů. Stačilo vypnout a zapnout (jinak toto funguje u MS Windows dodnes, řekl bych) a systém zase nějakou tu hodinu běžel. Pravdou je, že v tomto období se na svět prodírala nová verze Windows Vista, která byla i ve verzi 64bit, ale vzhledem k tomu, že byla až hrůza nestabilní, málokdo na ni z XP chtěl přejít. Spíše naopak. Spoustu uživatelů nových PC s předinstalovanými Visty prováděli downgrady zpět na XP.

V tu dobu k nám do kanceláře nastoupil nový kolega. Byl nějak čerstvě po střední škole a přivedl k nám čerstvý vánek co se do IT týče. Mimo jiné i zkušenosti s Linuxem, ve kterém byl docela zdatný. Tohoto dojmu jsem tedy nabyl po jeho historce o kompilaci linuxového kernelu s výsledkem chybového hlášení „kernel panic“. Začalo mě to zajímat. Shodou okolností moje manželka dostala k 30. narozeninám nový notebook Lenovo R60, čímž definitivně nahradila naši původní PC plečku. OS jak jinak byl Windows XP. Jenže jak tomu bývá u Lenova, byl standardní OS obohacen spoustou Lenovo fičurami díky kterým mizela svižnost na tu dobu relativně výkonného stroje. Toto mě dost vytáčelo a snažil jsem se všemožně zbavit notebook od aplikací Lenova. Moje laborování dospělo až do fáze, kdy XP přestaly pracovat úplně. Po několika neúspěších o obnovení provozu XP (systém zaboha nechtěl spouštět exe a com soubory – neustále se dotazoval, co že s nimi má dále dělat) jsem se definitivně rozhodl o opuštění XP. Z dřívějška jsem měl přes live CD linuxové distribuce Ubuntu vyzkoušeno, že tato distribuce na Lenovu bez problému funguje a to rozhodlo. Provedl jsem kompletní instalaci Linuxu distribuce Ubuntu 7.04 Feisty Fawn z dubna 2007 a to zásadním a nenavratitelným způsobem, kdy jsem HDD před instalací zformátoval i s recovery partition určené pro komfortní obnovu Windows XP tlačítkem Lenovo ThinkVantage.

Ubuntu 7.04 Feisty Fawn
Ubuntu 7.04 Feisty Fawn

Instalace proběhla bez problému. Systém se rozběhl po rebootu a vše fungovalo, aniž by to po mě chtělo instalaci jakéhokoliv driveru na to či ono.  Ubuntu oproti Windows XP fungovalo naprosto úžasně a znatelně svižněji a hlavně získání Ubuntu je zcela zdarma. Pro práci jsem tam měl vše, co jsem potřeboval: Firefox, Thunderbird, Open Officem, Gimp, texteditor, nějaký ten HTML editor a další. Nemělo to chybu. V práci jsem za pár dnů udělal na pracovním stolním PC Dell to samé. Pro jistotu jsem ale zvolil dualboot a to pro případ, že by instalace nebo provoz Ubuntu nějak zásadně vázl a já bych se musel vrátit k XP. Nemusel jsem. Instalace byla opět hladká a po restartu běželo úplně vše, co jsem potřeboval. Postupem času jsem Ubuntu nainstaloval na každý stroj, na kterým jsem pracoval a to napříč dalšími zaměstnáními, ve kterých jsem se ocitl ať už to byl Okcomputers Pardubice, Akrem, Tlapnet nebo Ergotep. Ubuntu spolehlivě pracovalo všude. Vyzkoušel jsem notebooky Dell, Lenovo, Asus a kdoví co ještě. Jen zřídka se vyskytl problém, že jsem musel dohledat driver například pro Wifi zařízení v notebooku (Dell, Lenovo E531). Manželce jsem časem pořídil Netbook ASUS EEE 1001, který měl předinstalovaný OS Windows 7 home edition. Ten dle recenzí sám o sobě neměl na této hardware konfiguraci šanci – já jsem mu ji taky nedal. Ani jsem W7 neotvíral a první spuštění netbooku rovnou nainstalovalo Ubuntu z bootovací flashky. I na tomto „ořezávátku“ OS běžel obstojně ve prospěch všem  potřebám mé ženy – tedy prohlížení internetových stránek.

Jedinou nevýhodu používání Linuxu jsem zpozoroval asi za 7 let, kdy jsem se profesně ocitnul v roli servisního technika internetových sítí. Nebylo to kvůli Ubuntu, které jsem měl jak jinak nainstalované na pracovním Dellu, ale právě kvůli Windows, se kterými jsem se prakticky denně setkával u zákazníků a čas od času jsem na nich musel řešit nějaký problém a já vůbec nevěděl, kam v tom systém kliknout. Vždyť moje poslední větší setkání bylo s Windows XP ve 32. bitové verzi! No doučil jsem se to k nelibosti mé vlastní a pokaždé, při řešení problému na Windowsech, jsem blahořečil Linux pro jeho přehlednost, funkčnost a HW nenáročnost.

Poslední verze Ubuntu 17.04 Zesty Zapus
Poslední verze Ubuntu 17.04 Zesty Zapus

Od Ubuntu 7.04 Feisty Fawn uběhlo deset let, což ve vývoji této linuxové distribuce znamená téměř 20 aktualizovaných verzí tohoto OS. Vývojový posun v Ubuntu je znatelný, stejně jako navýšení hardware požadavků. Je to jaká si daň za vývoj. Takže stejně po deseti letech se hardware nároky zvedly tak, že netbook ASUS EEE 1001 už sotva běží. Stejně tak Lenovo R60 už dnešní verze Ubuntu ne dokonale obslouží a stávající svižnost je ta tam. Na druhou stranu je dobré si uvědomit, jak by tyto stroje fungovaly s aktuální verzí Microsoft Windows 10 – možná by se nenašly ani aktuální ovladače pro rozběhnutí všech periférií.

Jelikož syn už dorostl do věku, kdy si zaslouží svůj PC (5. třída ZŠ – samé 1), pořídily jsme mu Hall3000. Je to už našlapaná mašina. Koupili jsme ho bez OS s tím, že Win10 do něj dokoupíme za 120Kč na Aukru – za víc nestojí. No natrápil jsem se s nima a trápím už asi měsíc. Po náročné instalaci a několika aktualizací OS neběží aplikace z Windows Store. Dle informací po diskuzních fórech na internetu nejsem jediný, kdo toto řeší. Smutné, že na OS v oficiální ceně někde k 7000Kč se toto děje.

No dám jim ještě malou šanci – hlavně kvůli synovi. Pak nastoupí UBUNTU!!!

Co budete žrát a co budete chlastat?

Zaráží vás nadpis tohoto příspěvku? Pak si buďte jisti, že takovou otázku můžete dostat ve středověkém hostinci v obci Dětenice.

Recepce Dětenického hostince
Recepce Dětenického hostince

Když jsem někdy koncem jara 2017 přemýšlel jaký dárek ke 40. narozeninám dát své manželce, náhodou jsem narazil na reklamu dětenického středověkého hostince, která slibovala nevšední ubytování a zážitky ve středověkém duchu. No konečně, pomyslel jsem si po delší době strávené na internetu hledáním něčeho vyjímečného. No neváhal jsem se a objednal balíček Císařského pobytu ve středověkém hostinci.

To že středověká atmosféra se ponese skrze vše bylo zřejmé jak z e-mailové komunikace, tak i z komunikace po telefonu, kde běžný pozdrav směrem k zákazníkovi byl „pozdrav pánbůh“ a kde se místo o pokoji mluvilo o komůrce. Toto rozptýlení se mi líbilo a věřil jsem, že se bude líbit i mé ženě.

Chodba v hostinci.
Chodba v hostinci.

Skutečnost předčila naše očekávání. Po příjezdu do areálu středověkého hostince nás uvítala kostra oběšence na místní šibenici. To by ještě nebylo nic tak zvláštního. Po příchodu na recepci nás čekal ten opravdový Recepce Dětenického hostincestředověký zážitek. Místnosti byly temné, osvětlené pouze  svícemi a v recepci jakási ušmudlaná stařena (asi hostinská), která na nás skřehotavým hlasem vybafla: „přitáhli jste k nám chrápat?„.  Slušně jsme odpověděli, že máme zarezervováno.  Našla nás v pergamenech, jak mluvila o každém lejstru z papíru“ a zeptala se, co že to budeme zítra chtít chlastat a žrát na předplacené večeři. Tento dotaz nás pomalinku začal dostávat do kolen a viditelně nás i vyvedl z míry.  Hostinská si nebrala servítky. Každému z nás tykala a slova jako chlastat, camrat, žrát, courat či huba nebyla nic neobvyklým v jejím středověkým slovníku. Docela nás to bavilo. Jen jsem narychlo nevěděli, jak dobře  reagovat dle středověku.

Středověké WC.
Středověké WC.

Ubytování bylo opravdu středověké. Vše dřevěné s minimem elektrického osvětlení. Všudypřítomné  přítmí narušovalo světlo svící. Na chodbě se válela tu a tam sláma. Samotný pokoj byl v podobném duchu. Místo žárovek svíce, místo sprchy konev. Místo klasické WC mísy byl otvor do desky (naštěstí mísa byla hned pod deskou). Nikde ani zmínka po televizi. Byly jsme z toho nadšeni. Vše vypadalo jak ve středověku, ale bylo zde čisto a útulno. Obavy jsme měli ze sprchy ala konev a z WC ala díra v prkně. Nakonec jsme se i s tímto poprali.

V našem Císařském pobytu byl vstup do místní středověké hospody, kde od 6. hodiny večerní probíhal kromě avizované žranice i program pro pobavení hostů. Vše pokračovalo v duchu středověkém, takže jsme dostali informace, že žraní máme do 600Kč zdarma a piva můžeme vychlastat, co hrdlo ráčí. Z jídelního lístku jsme si vybrali „flákotu z čuněte“ a než jsme se nadáli, stálo před námi Dětenické pivo z místního pivovaru. Obsluha s hosty běžně dotazovala frázemi jako „Co budete chlastat?“ nebo „Už jste dožrali? Ne, tak mlaskejte!“. Když se u nás stavil hospodský Vlastimil s tím, že mi dá další korbel piva, odvětil jsem mu, že dám chvíli pauzu a on na to: „Abys nás pak nepomluvil, že zde sušíš hubu!“ Bylo zábavné toto sledovat. Hostům vedle nám donesli pokrm se slovy „žrádlo pro prasata“ a o kus dál zase se slovy „něco sladkýho do huby, kdo to chtěl žrát?“

Pokoj (komůrka).
Pokoj (komůrka).

Během večeře probíhal doprovodný program při němž nebylo neobvyklé, že břišní tanečnice rozličné tělesné konstituce vylezly na stůl, u kterého jsme večeřeli, a začaly tancovat. Hostinská „obtěžovala“ hosty s jakýmsi lektvarem lásky a jiný hromotluk s mohutným hadem děsil hosty přímo u stolů. Zlatým hřebem večera byla ohnivá šou polykačů ohně.  Celý program nás udržel po celou dobu pobytu v krčmě ve střehu a perfektně nás bavil. Po večeři a několika pivech jsme padli do středověké postele v naší středověké „komůrce“ vyčerpáni, plni dojmů.

Masakr žrádla a chlastu.
Masakr žrádla a chlastu.

Jeden by řekl, že včerejším programem zábava skončila. Opak je pravdou. Od rána probíhal na přilehlém zámeckém parku v podobném středověkém duchu akce s názvem středověký food festival s názvem Masakr žrádla, chlastu a brutální zábavy. Vskutku vydařená akce plná vesměs lidových pokrmů od koláčů přes bramborové placky, guláš, grilované maso až k plodům moře. Atmosféru festivalu opět dokreslovaly osoby jako Quasimodo, čarodějnice nebo onen hromotluk s obrovským hadem. Opět vše doprovázeno jadrnou středověkou mluvou. Kdo měl dost festivalu, mohl se zúčastnit rytířského klání nebo prohlídky zrestaurovaného dětenického zámku.

Pokud se chcete nevšedně pobavit, pak rozhodně středověkou zábavu v podání Dětenického resortu nevynechávejte. Opravdu je na co se koukat a co zažít. Pokud se chcete podělit o zážitky i s vašimi dětmi přímo na místě, pak určitě zvažte, jestli budou na tento druh zábavy vaše děti již připraveny aby se buď nebály, nebo jim nezůstal středověký slovník.